Jak moc to chceš? Často kladená otázka, na kterou je složité odpovědět. Pokusím se vysvětlit co ovlivňuje naše rozhodnutí, které může znamenat jestli budu nebo nebudu úspěšný

Trénink mozku

Trénink všímavosti klade důraz na specificky sportovní dovednosti i jako je soustředění. V jednotlivých fázích tréninku učíme svůj mozek zvykat si na jednotlivé situace a snažíme se jeho reakce zefektivňovat.

• Musíme se naučit sledovat co tělo vlastně cítí a zdržovat se svých pocitů
• Zvýšit odolnost vůči stresu
• Naučit se přijmout bolest a mít ji jakou součást výkonu namísto vyhýbání se jí
  
  

Pocity a reakce v závodě
Do cíle	úzkost, napětí, strach	vyhnutí se, odmítnutí
Proti cíli	vztek, rozčilení, naštvání	agrese, konflikt
K cíli	výzva, očekávání, přijetí	úsilí, snaha, tvořivost

Jsem předurčen být úspěšný?

Naše neznalost zásadně ovlivňuje náš výkon. Jsem předurčen být úspěšný??? Pochybnosti včetně negativních myšlenek, které mi vzniknou v mé hlavě a zakoření tam, rozhodnou o tom neuspět. Úspěšným může být v podstatě každý, i když uslyší, ty pro to nemáš fyzické předpoklady. Vždy bude záležet na nás, jak se k tomu postavíme, co jsme schopni a ochotni tomu obětovat. Odrazování ostatních nás může mentálně posílit v tom, že od nás nikdo nebude očekávat úspěch a proto budeme schopni obětovat tomu mnohem víc, než někdo od koho se to očekávat bude.

Jsem předurčen být úspěšný??? Určuje už naše dětství, jak jsme vyrůstali. Nejedná se jen o všeobecnou pohybovou připravenost, ale o to co se dělo v naší hlavě. Záleží na tom jaké jsme měli dětství, jestli jsme vše dostali jen tak nebo o to museli usilovat. Dítě, které vyrostlo v sociálně rozvrácené rodině, muselo o vše bojovat se svými sourozenci, vše si muselo něčím zasloužit má mnohem větší předpoklad uspět než dítě, které v dětství vyrůstalo jako jedináček a mělo vše na co si vzpomnělo. Takové dítě má mnohem menší předpoklady než dítě, co muselo o vše soupeřit.

Nevědomost ovlivňuje náš výkon

Shrnutí proč si říci ANO to půjde, jelikož to je jen v naší hlavě. Pokud v cíli můžu stát, skákat, dávat rozhovor, tak jsem tomu neobětoval vše, ale pokud se tam sesypu na zem a nebudu moc nic dělat a jen sotva dýchat tak můžu být na sebe hrdý, protože jsem dal do toho vše.

Nyní následuje výčet situací, kdy mě hlava říká NE, pokud budu na tyto situace připravený tak NE není odpověď, ale jen záminka se vzdát snu.

Bolest Jak moc to chceš Mysl Vytrvalost Víra Vůle Únava Úsilí

Už nemůžu bolí mě nohy

Jeden z častých důvodů, kdy zpomalíme, zastavíme nebo si sedneme.

• Hranice výkonu není fixní bod, ale spíše součet všech negativních faktorů, jako únava, svalová bolest atd. Je pociťována silněji než pozitivní faktory motivace
• Impulzivní síla – i když už nemůžu a něco se stane, můžu v sobě najít sílu, že zvednu něco, co bych za normálních okolností nezvedl
• Při tréninku je cíl 5 opakování, trenér najednou přidá dalších pět opakování, budu generovat stejnou nebo větší sílu než předtím i když jsem si myslel, že už nemůžu
• Dokážeme aktivovat cc 65% max síly, při soutěži i o 12% víc
  • Ztráta síly ve svalech při závodech – po 24 hodinách na cc 35 – 40%
  • po 70 hodinách na cc 25 – 35%
  • po 100 hodinách na cc 25% – už neklesá          
  • 100 km závod – tempo na 95 km je už konstantní, ale mám mnohem méně síly než 60% maxima. Z křoví vyběhne medvěd a já začnu sprintovat až do bezpečí, i když jsem před tím už nemohl
• Zvolené tempo je přímo závislé na síle
• Často zmiňovaný laktát elitní sportovci dokáží tréninkem přeměnit v palivo, slouží jako nouzový zdroj paliva. Samotný laktát ve svalech nezpůsobuje únavu, to jen CNS říká, že to bolí. Aby vznikla únava ve svalech tak jsou k tomu zapotřebí tři složky, které se, ale hned společně nevytvoří. Jedná se o laktát, protony a ATP (adenosintrifosfát)

Už nemůžu nemám štávu

• Tuky se spalují, než začne být dech přerývavý pak se spalování přehoupne do sacharidů – tuky a sacharidy – stejně výkonné palivo
• Maso??? – tučné maso má více energie. Jednotka tuku má 2x více energie než bílkovina. Já jako vegetarián to mám složitější a musím hledat jinde
• Proteiny doplňují zásobu energie z cc 10%
• K anaerobní činnosti potřebuji sacharidy, ale k aerobní tuky. Musím naučit své tělo využívat všechny zdroje potřebné k zásobení energie
• Do kopce a do finiše potřebuji sacharidy, tuky mě jsou v tuto chvíli k ničemu, ale v ostatních fázích závodu potřebuji zpravidla tuky
• Při závodě jde hlavně o to jak co nejefektivněji dostat energii schovanou v těle do svalů a zároveň co nejefektivněji doplnit svou nádrž
• Dokážu doplnit max 1,5 litru tekutin a cc 60 – 80 gramů sacharidů za hodinu, díky rozložení sacharidů na glukózu a fruktózu dokážu využít až 90 gramů, ale to neznamená, že musím takové množství doplnit. Záleží na mnoha faktorech jako je teplota, jak co spaluji apod. Pokud budu spalovat aerobně tak doplňování sacharidů může být kontraproduktivní, vždy si musím uvědomit co v kterou dobu budu spalovat a podle toho se zařídit
• Mozek se dá ošálit tím, že když dám iontový nápoj do pusy a následně ho vyplivnu bude mít za to, že je energie doplněna. Pro něj je důležitější mít nápoj v puse než přímo v žaludku.
• Nejdůležitější je vytrénovat tělo tak, aby bylo schopno brát energii z více zdrojů a potřebovalo mnohem méně doplňovat. Nejlepší ukázkou jsou horolezci, kteří jsou na nohách ve vysokých výškách desítky hodin s minimálním doplněním energie.

Už nemůžu vařím se

Největší problém může nastat při změně aktivity, která tělo zahřívala. Tělo se přestane zahřívat a začne se ochlazovat, většinou za to může mokré oblečení. Mluvíme o termoregulaci což znamená udržení optimální tělesné teploty navzdory podmínkám okolního prostředí. Co se týče teplého prostředí musíme se na něj buď aklimatizovat nebo využít všechny možné prostředky, jak udržet co nejdéle naše jádro pod hranicí 40°C 

• V zimě si tělo schraňuje teplo tím, že odřízne končetiny od dodávky krve v cévách pod kůží
• Při pohybu mám až 30x větší výdej energie než v klidu, tak zahřívání jádra je nevyhnutelné
• Přeměna vody na plyn při vypařování potu spotřebovává energii, což vytváří mocný chladivý efekt
  • Když dám do žaludku kostku ledu tak mozek ošálím a budu se potit méně
  • Když dám v zimě do žaludku teplý čaj tak se mozek ošálí naopak, bude si myslet, že mi je teplo a budu se více potit
• Teplo působící na nás zapříčiňuje zvýšení teploty středu těla. Pocení je efektivní metoda, jak tělo ochladit, ale pokud je tak vlhko, že pot začne kapat, místo odpařování tak dochází čas. Teplota středu těla začíná stoupat – krizová hranice je 40°C, kdy mozek řekne prostě zpomal, jedná se o ochranný mechanizmus
• 40°C je pro jádro mez, při které prostě tělo vypne, bohužel podpůrné prostředky dokáží posunout tuto hranici, ale to se nacházíme už na druhém břehu ze kterého nemusí být návratu
• Hodinová dennodenní intenzivní činnost v horkých podmínkách, vyvolá během několika dní fyziologické změny. K aklimatizaci na teplé počasí dochází cc za 14 dní
• V teple poběžím vždy instinktivně pomaleji, i když se tělesné jádro nepřehřívá
  • Pokud na teploměru je třeba 32°C, ale já vidím 28°C tak se pocitově budu cítit lépe, než když tam uvidím 32°C, a podám tudíž lepší výkon, jinak bych to nejspíš zabalil
• Ochlazení organismu před výkonem v horkém počasí je stěžejní pro lepší výkon, tělesné jádro se sice začne zahřívat, ale mnohem později
• Chladící sáčky, studená voda, mokrý ručník, nesníží při zátěži teplotu jádra, ale pozitivně ovlivní, jak se cítím. Důležité je dát si pozor na kapky vody na našem těle. Mohou v určitých podmínkách fungovat obráceně, místo abychom se ochladili se ještě více zahřejeme
• Mozek vše řídí tak pokud ho ochladím a střed těla ne tak se výkon nebude snižovat
• Funguje motivační sebepromluva, kde musím používat pozitiva
  • Nepoužívat negace – to je vedro, vařím se, jsem jak v ohni atd.
  • Používat pozitiva – makej už tam budu, na hřebenu se ochladím, v tom potoce si smočím hlavu

Už nemůžu dýchat

• S vyšší nadmořskou výškou ubývá kyslíku, tudíž se nám bude hůř dýchat a budeme dříve cítit pocit únavy
  • 500 m cc o 6% kyslíku méně
  • 2500 m cc o 25% kyslíku méně
  • 4500 m cc o 42% kyslíku méně
• Netrénovaní mají hladinu Vo2Max mezi 0-500m stejnou
• Trénovaní mají hladinu Vo2Max mezi 0-500m o 6% nižší je to dáno tím, že trénovaní mají vyšší hodnotu Vo2Max
• Při vyšší koncentraci kyslíku vydržím do kopce běžet déle. Vertikální kilometr, který se poběží od moře, jsem schopný zaběhnou rychleji se stejným úsilím než ve vyšší nadmořské výšce, za předpokladu stejné nebo podobné teploty
• Ve vyšší nadmořské výšce při stejném úsilí se tvorba laktátu snižuje, hraničních je 7000 m, kdy se laktát již nezvýší je tam méně jak polovina kyslíku
  • Čím výše se nacházím tím více slábnou signály mozku vysílané do svalů, dříve než zasáhla únava
• Důležité se soustředit na pravidelné dýchání i ve vyšší nadmořské výšce

Už nemůžu jsem dehydratován

• Vodu vylučuji potem, močí, dechem, pokud ji nedoplňuji tak si ji ledviny začnou brát z těla, které je z 50-70% tvořeno vodou.
• Tělo nemonitoruje množství vody, ale osmolalitu plazmy (kontroluje částice jako je sodík a další elektrolyty v krvi), je důležité doplňovat právě tyto látky a ne jen vodu
• Nadměrné pití může vyústit ve zkolabování organismu
  • Hyponatremie – sníží se koncentrace sodíku v krvi
  • Otrava vodou – plíce se začnou plnit vodou
  • Mozek začne otékat – pořád, ale mám pocit žízně
• Je důležité se vyhýbat žízni a ne dehydrataci
  • Méně tekutin nižší výkon
  • Více tekutin už se nezlepším
  • Pozor na dehydrataci 2-6% ztráty tělesné hmotnosti je už závažné na výkon, ale Elitní běžci můžou mít ztrátu 3,5 – 10% při zachování stejné výkonnosti
  • Při větší ztrátě hrozí dehydratace a úpal
• Při zátěži ztrácím hmotnost, ale nemusí se jednat jen o vodu, ale i o sacharidy, tuky atd.
• Když se napiji málo tak to má vliv na pocit žízně, vnímání, psychologii, motivaci
  • Pocit polknutí tekutiny ovlivňuje výkon, i když by se tekutina ze žaludku vypumpovala
  • I při poklesu váhy 2-3% zůstává výkon stejný, napomůže tomu malinké polknutí doušků vody, kdy hlava má pocit napití
  • Pokud teoreticky dopravím tekutinu přímo do žaludku bez polknutí, nic se nestane a pocit žízně zůstane a já budu zpomalovat
  • Je to jen v hlavě, když se budu spoléhat, že mi někdo podá pití a nakonec nepodá, můj výkon utrpí, kdybych na to nespoléhal tak prostě jedu dál i bez pití
• Žaludek je schopný zpracovat cc 1,5 litru vody za hodinu, ale to neznamená, že musím doplnit takové množství. Je to individuální většinou se doplní necelý litr, ale jsou i sportovci, kteří doplní jen 3 deci za hodinu a stačí jim to.

Další aspekty ovlivňující náš výkon

• Můžu mít buď dobrý nebo špatný vztah k diskomfortu
  • Dobrý vztah, nebude mi nepříjemný pocit tolik vadit a spíše se překoná
  • Pokud se cítím hůře než jsem počítal, vytvořím si negativní vztah a tudíž zpomalím
• Za pozitivní přístup může naše odhodlání uspět
  • Musíš se připravit na to nejhorší, abys dosáhl nejlepšího výsledku
• Časový cíl má na vytrvalostní výkon dvě stránky
  • Pokud je vnímán jako cíl, může náš cíl zlepšit
  • Pokud je vnímán jako limit může náš cíl omezit
• Sebereflexe poškozuje výkon, zvyšuje vnímané úsilí, je potřeba se zaměřit na okolí
• Psychický blok, může většinou za strach z úspěchu, za odpovědnost převzít světový rekord. Třeba zaběhnutí maratonu pod dvě hodiny, jakmile tato bájná hranice padne tak se překoná v krátké době několikrát
• Opakem psychického bloku je mentální stav, kdy vědomí sebe sama potlačí, zredukuje se vnímané úsilí a zvýší se výkonnost – stav splynutí
  • Sportovci stav popisují tak, že se stávají tím co dělají, mají dobrý pocit, dokážou podat výjimečný výkon, také nazýváme jako druhý dech
• Kompenzační efekt – při ztrátě fyzické kondice díky zranění či jiným překážkám, můžu získat lepší mentální odolnost, ale i lepší fyzickou zdatnost. Asi nejlepší příklad je cyklista Jirka Ježek, zranění z mládí, kdy přišel o nohu ho posunulo na pomyslný Olymp, kam by se nejspíš jako zdravý nikdy nedostal
  • Mozek hledá co nejefektivnější variantu využití při zranění, amputaci, ztrátě zraku. Začnu zapojovat a posilovat jiné svaly, začnu lépe slyšet, mám lepší hmat
  • Mozek vždy najde jiné efektivní vzorce, aby bylo dosaženo stejného výkonu se stejným úsilím
  • Abych mohl uplatnit kompenzační efekt musím nejdříve uplatnit přizpůsobivost, musím uvěřit, že i přes handicap to má smysl
  • Tělesná stavba může být nevýhodou ve výhodě. Všichni mi říkají nemáš na to, když to přeměním ve výhodu tak všem ukážu, že se mýlili
  • Pokud zvýším výkonnost díky kompenzačnímu efektu, jako bychom přišli na způsob jak se pohybovat lehčeji, díky tomu můžeme být rychlejší při tom samém úsilí
• Houževnatost je schopnost reagovat na nepříznivé podmínky
  • Talent a přednosti nestačí, abych byl úspěšný musím být houževnatý
  • Pokud jsem se měl v dětství jako v bavlnce tak jsem pro sport nevýrazný, jsou potřeba určitá traumata, nepříznivé situace, abych si vytvořil vzorec jak tyto situace v budoucnu využít ve svůj prospěch
  • Pokud se cítím po závodě poražený tak není predikce se zlepšit, ale pokud jsem naštvaný tak se zlepším. Pocit naštvání transformuje neúspěch v houževnatost
  • V rozzlobení je práh bolesti mnohem níž
• Skupinový efekt může za to, že jedinec je ochoten se pro druhého více obětovat – tým dokáže víc
• Efekt úspěchu, když se odhodlám můžu soupeřit i s lepšími. Jedná se o zvýšení sebevědomí u sebe sama
• Obecenstvo dokáže dodat energii k vyššímu výkonu. Povzbuzováním jsem schopen se více snažit a posunout svou hranici utrpení až o 10%. Dámské obecenstvo, nebo povzbuzování jménem funguje ještě lépe.
• Podvědomé promítání pozitivních a negativních obrázků při trati sportovci při výkonu udělá rozdíl cc 12%. Pokud budu podvědomě vnímat při závodě pozitivní podněty a zprávy tak jsem ochoten vyvinout větší úsilí.
• Pokud si člověk myslí že může tak má pravdu, a pokud si myslí, že nemůže ačkoliv si říká, že může tak má pravdu taky 😊

Jak moc to chceš?

Má to cenu otázka, kterou si občas položí každý z nás. Důležité je si na ni odpovědět ANO.

• Nejde o peníze, ale o to jak mě lidi budou brát? Čeho si vážím? Čím víc si toho vážím tím víc to budu chtít a budu více odhodlaný snášet utrpení
• Musím si najít důvod proč to dělám. Pro slávu, peníze, uznání, nebo pro uspokojení svého JÁ
• Cena, kterou bych za to musel dát mi za to nestojí – musí jít o možnost překonávání osobních limitů
• Záleží na tom, jaký člověk v hloubi jsem – budu schopný se na sebe podívat do zrcadla a být sám na sebe hrdý???
• Vydat ze sebe méně než to nejlepší co ve mně je, znamená ten dar obětovat
• Jak moc to chceš??? Sebepoznání, sebeúcta nikde jinde toto nezískáte
  
  
  

Cesta je největší dar, nemusím udělat nic než jen přijmout onu výzvu, která nás nutí uvědomit si, kam až dokážeme zajít.

Je to cesta k naplnění mého vnitřního potenciálu